BEAT STREET ... nuda to rozhodně nebyla aneb HIP-HOP V BRNĚ.

Největší Hip-Hopová akce v dějinách ČMTO měla dle organizátorů přinést nový čerstvý vzduch do okoukaných soutěží a slibovala, že dá novou tvář Mistrovství ČR. Rozhodně svůj slib splnila, ale zda to bude tvář top modelky a nebo miss Saigon, posuďte sami.

   Ambice byly veliké vždyť stále více kritizované a trouchnivějící ČMTO soutěž podobného rázu již potřebovala. Tak prosby všech Hiphopáků byli vyslyšeny a mohli se těšit na super akci. Vždyť se jí také ujal samotný guru českého Hiphopu - Fidly (Beat up). Mediální podpora běžela a internetové stránky slibovaly velký svátek Hip-Hopu. To tu ještě nebylo. Mistrovství ČR obohacené účastí neregistrovaných tanečníků se spoustou doprovodného programu a doplňkových soutěží. A dokonce bez jediné kategorie typu disco jednotlivci nebo parketových kompozic. Navic všechny soubory již jen dolaďovali nabušené formace (tak jako my, že?:))), takže se schylovalo k velkolepé podívané co ještě malé údolí uprostřed Evropy ještě nikdy nevidělo.

   Tentokrát jsme vyrazili již v pátek. Původně jsem si myslel, že to je tím, že naše staré kosti již potřebují den a noc na aklimatizaci, před tak důležitou soutěží, ale opak byl pravdou. Měli jsme naplánované prostorovky. O efektu prostorových zkoušek v pátek k soutěži, která bude probíhat v neděli by se dalo diskutovat. A možná, že někdo diskutoval, protože k našemu překvapení se tato kategorie velkých formací přesunula na sobotu. A bylo to velké štěstí, že jsme se v hale všichni našli. A bylo to opravdu na poslední chvíli, protože jsme již měli hotovou krizovou choreografii pro případ, že by opravdu dva naši „Louňáci“ nedorazili. A byla to velká prozíravost Martiny, která všechny donutila, aby měli kompletní kostými stále u sebe. U mě osobně to bylo dílo velké náhody, jejíž detaily zde nemohu zveřejňovat neboť je mi holý život milý. Alespoň jsme se nenudili. A jak nadpis napovídá, toto byl jen začátek.

   Nápis na velkoplošné projekci, HARMONOGRAM SOUTĚŽE byl opravdu výsměchem. S harmonií to nemělo nic společného. Spíš s pořádně rozladěnou harmonikou, za kterou každou chvílí tahal někdo jiný. Takže jak jsem již naznačil, celý den jsme se těšili na malé formace a nakonec jsme si zatančili nejdřív formaci velkou. Chudáci junioři byli snad již od rána v kostýmech a stále ve střehu. O Aldovi nemluvě, protože ten se v kostýmu cítí jako ryba ve vodě, takže tomu to zas tak nevadilo. Ale byla to opravdu doslova bojovka. Něco jako Vole lehni se Škatulata batolata hejbejte se. Na startu velkých formací dospěláků se nás sešlo 25. Efekt postupové soutěže mistrovství Čech se nedostavil, takže opět zůstává na zamyšlenou proč tato soutěž vlastně vůbec byla. Nám to ale nevadilo, protože jsme soubor soutěživý a z Čech jsme si odváželi optimistické 3.-4. místo. Trošku nás to zamrzelo, až když jsme zjistili, že brněnská porota složená z odborníků na slovo vzatých se rozhodla, že naše výkony už na další kolo nevypadají, a že už nás v kole dalším nechtějí vidět. Pocit z odvedené práce jsme měli my tanečnici i Martina s Alešem celkem dobrý, ale představa poroty o Hip-Hopu byla bohužel jiná.
   Tak jsme všichni ve střehu dále čekali co bude. Program se měnil jako počasí venku. Aleš s Jardou a Vítkem si odjeli první kola jednotlivců. Ani juniorská dua a jednotlivci nezůstávali pozadu. Čas plynul, až jsme se v půl jedné ráno dověděli, že se vše přesouvá na další den. Takže nakonec poslední radost dne byl postup juniorů do dalšího kola pohárové soutěže velkých formací a mohli jsme se vrhnout na kutě.

   Na neděli si organizátoři přivstali a svolali tanečníky o hodinu dříve a den začal netradičně několika finálemi. Ano, byla to netradiční soutěž od začátku až do konce. Své první místo z žebříčkové soutěže jednotlivců náš Aleš na MČR neobhájil, nýbrž si vydřel placku bronzovou. A to je také super. Jarda vytančil v životním úspěchu 19. místo. Oběma patří gratulace.

   Pořadatelský team se snažil a za to je velmi chválím, nevyskočit z rozjeté neovladatelné parní lokomotivy bez záchraných brzd a dovézt jí do vytouženého konce. Na pomoc, lépe řečeno na okrasu si k tomu přizvali snědou moderátorku Óčka. No, upřímně řečeno, zlatý Poulíček, a že toho nemusím. Jí ovšem nemůžeme nic vyčítat, byla vhozena do Nilu, který určitě nikdy v životě neviděla, ale snažila se ze všech sil. Když už šlo opravdu do tuhého tak vše řešil Fidly nebo paní Šulcová nebo někdo kdo šel okolo. O tom, že se v neděli opravdu hodně pospíchalo svědčí jeden smutný příběh připraveného tanečního teamu, který se už už chystal na parket, že předvede co umí, avšak jejich antré bylo „nějak“ zamluveno již výše zmíněnou partou moderátorů. A k vystoupení již nedošlo. Škoda, určitě se těšili.

   Rychlý sled událostí měla i kategorie malých formací. Našeho největšího želízka v ohni. První kolo jsme lidově řečeno pos... „Proč jste mi neřekli, že to je semifinále, byl bych si pojistil kalhoty, tak, aby mi nespadly.“ Ještě, že trochu popuštěné kalhoty se v Hip-Hopu cení a tak jsme i přesto do finále postoupili. Bohužel malá formačka našich babesek ne, i když se vybavila odvážnými vystřihy a skvěle předvedenou choreografií. To byla opravdu škoda, myslím, že ve finále měly být. Nicméně další překvapení se konala v zápětí. Finále totiž probíhalo okamžitě po vyhlášení postupujících souborů. Ve spěchu jsme doběhli na parket a rozpačitě začali svoje finále. Takto jsem si to opravdu nepředstavoval. Navíc nám usekli hudbu po jedné minutě a tím nás dj odvelel zhruba uprostřed formace pryč. Naše protesty byly vyslyšeny a vedoucí soutěže nám slíbil vystoupit znovu na závěr finále. To by ovšem na nás nesměli zapomenout. Tak jsme si pravděpodobně během odevzdávání sčítacích lístku odtančili svoje finále. A ještě ke všemu na hudbu, která byla jistě pod hranicí pravidel. Ale jinak proti nám dj nic neměl. To si s ním byl rozhořčený Alda vyříkat z očí do očí. Veřejné hodnocení nám nakonec za těchto divokých okolností přineslo 5. místo.  Gratulujme si.

   Podobnou příhodu s mísními pouštěči cédéček, zažili i naši junioři. Ten jim naopak nedopřál potřebné beaty, takže si místo semifinále v podstatě zopakovali prostorovku na poloviční hlasitost. Naše zkušenost však přinesla ovoce konkurenci, která měla hlasitost již v pořádku. Přejme jim to. Naši si i přeze všechno vytančili pěkné 9. místo.
Málem jsme zapomněli, že naše malá forma „77“ si stejně tak jako Alda vytančila 1. místo v žebříčkové soutěži a „85“ místo 5. Zašli jsme si proto pro medaile a diplomy a udělali si soukromé vyhlášení a předání cen a diplomů. Čekat totiž na předání na dobírku se nám moc nechtělo. Nemá to ten punc a glanc.

   A tím pro nás vlastně vše pomalu skončilo. Zašli jsme si na rychlý oběd, a když jsme se po dvou hodinách vrátili, byli všichni opravdu nadšeni. Ještě, že v našem souboru vládne skvělá přátelská atmosféra tolerance a kamarádství, jak můžete i vidět, že?

   Nechali jsme za sebou celý ten mumraj a vyrazili k domovu. Plni rozporuplných dojmů. I přes to, že jsme naše očekávání tak zcela nenaplnili, dnes však mohu zpětně s klidným svědomím zhodnotit akci jen kladně. Jasně, byly nedostatky. Zvedali se 6 pro finále 5ti účastníků, i 25 se objevila jako známka, byl to neuvěřitelný chaos do noci, ale buďme rádi, že si někdo vzal takovou akci na triko a pro nás jí připravil, že někdo strčil hlavu do oprátky, která se mu málem přitáhla. Já osobně říkám jen tak dál BeatUpe! Příště to bude zase o něco lepší, jen přeji, aby se našlo tolik chvály jako letos kritiků, ale jen jsem zvědav zda třeba Verča z organizačního teamu BUPu napíše „ale, nám neděkujte za všechno může čmto,“ protože přesně takto reaguje na kritiku dnes.

   Doufám, že jsem na někoho nebo na něco nezapomněl, když tak se připomeňte a odpusťte nejstaršímu žijícímu invalidnímu Marvercovi pod Sluncem. Naz-Dar a tanci čest. Jar-In.