"Saludos de Santiago "

Pozdravy ze Santiaga, po pozdravech Moniky Mervartové v návštěvní knize ze studijního pobytu ve Španělsku, posílá ze stejné země Kateřina Liehneová.
 

Ahoj všichni,

tak vám posílám první pozdrav ze Santiaga J zatím nemám tak úplně přístup na internet, ale v bytě, kde budu bydlet časem mít budu….

Ale abych začala od začátku….první dobrej příběh z řady “to nevymyslíš“ J nastal už na letišti v Ruzyni…brala jsem si s sebou na těch půl roku dva kufry – jeden velkej a druhej, jak říkáme u nás doma, tzv.“ježdík“…malé letištní příruční zavazadlo…lze ho vzít i přímo do letadla, ale já chtěla oboje nechat odbavit do zavazadlového prostoru…pán u přepážky mi řekl, že moje kufry mají nadváhu, protože je možné si vzít pouze 20kg na osobu..ne že bych to dopředu nevědělaJ ale na druhou stranu – myslíte si, že je možný si sbalit věci na půl roku do kufru tak, aby vážil míň jak 20 kg? Rovnou vám odpovím – ne…J Jako možná jedině kdybych se balila jako Honzík do FrancieJ 5 triček a dvoje kalhoty…???!!!!hmm….J každopádně táta řekl, že mi tu nadváhu doplatí. Pán nás odeslal na kasu pro doplacení nadváhy, kde jsme ovšem zažili šok, kterýmu se jen tak něco dlooouho nevyrovná…paní za přepážkou řekla totiž s naprostým klidem jakoby vyslovovala částku 10Kč…38 000Kč…ano čtete dobře – 38 000Kč….mysleli jsme, že se nám to zdá………..no neva – mě začala jímat hrůza a je pravda, že nebýt táty, tak jsem to neustála ani náhodou….přesně jak se říkalo v „Cavemanovi“ – nejlepší vlastností mužů je vlastnost “vyjednávání“ J…takže táta začal smlouvat s tím původním pánem, že jistě chápe, že na půl roku jsem se do 20kg nemohla vejít a taky že přece nemůžeme zaplatit 38 000Kč, když to je desetinásobek ceny letenky tam i zpět….apod…pán mi nakonec povolil ten velkej kufr úplně bez doplácení a z ježdíka jsem si vyndala jen nejnutnější věci a nechali jsme ho na letišti…dobrý bylo, že ten samý den letěl táta na kongres urologů do Říma, takže si taky odbavil věci a šli jsme oba do letištní haly spolu….letadla měla opět zpoždění – tátův let dokonce nejprve úplně zrušili a musel si koupit letenku s úplně jinou leteckou společností….můj let se zpozdil natolik, že jsem pak na přestupu v Madridu nechytla přípoj do Santiaga, takže jsem si tam musela na letišti, který mimochodem není nijak extra přehledný, přebookovávat letenku na pozdější let…byla to zajímavá operace, protože si mě přehazovali jak horkej brambor, ale nakonec to dobře dopadlo, díky jednomu bezva černouškovi se mi podařilo předběhnout celou dlouhatánskou frontu, kterou kdybych čekala, tak nestihnu letadlo ani za 5 hodin….a nakonec jsem v 19:05 vylítala z Madridu směr Santiago…tímhle zdržením jsem tedy přiletěla až za tmy…letiště je asi 10 minut jízdy taxíkem od centra města….bydlím teď v hotelu Avenida, je to takový malý hotýlek na rozhraní „zona vieja“ a „zona nueva“ – což odpovídá jakoby starému městu a nové moderní části….město je zhruba velké jako Ústí…zhruba 100 000 obyvatel, ale i přes stejný počet obyvatel se to naprosto v ničem jiném srovnat nedáJ ( a to já jsem přitom jinak celkem patriot a i když v Ústí nic není nedám na něj dopustitJ )
Hned po příjezdu a sprše, která byla po tom celodenním cestování k nezaplacení, jsem se vypravila na jednu schůzku..přes internet jsem si totiž dva dny před odjezdem našla nabídku na jeden byt – s Francouzkou, Polkou a Italkou…nabídly mi schůzku ve čtvrtek ve 21:00…to jsem ale ještě netušila, že přijedu až ve čtvrtek a místo v 17:00 až někdy ve 20:30…v těch devět to samozřejmě nebylo možný stihnout , ale řekla jsem si, že to zkusím na desátou a že mi maximálně řeknou, že je pozdě a že se jim to nehodí…jak jsem ovšem následně zjistila – deset hodin tady neznamená naprosto nic..pokud si mladý lidi dávaj sraz, že někam vyrazej, tak to není dřív než o půlnoci!!!což je teda pro nás Čechy opravdu víc než „neobvyklý“
J!!! Ale abych se vrátila k tomu bytu…nechala jsem si na mapě ukázat od recepční, kde ten byt je, bylo to jen 10 minut chůze od hotelu, takže super – na desátou jsem tam byla jak na koni…nemusela jsem ani zvonit – dveře byly dokořán ,tak jsem vešla..ovšem k mému velkému překvapení tam nebyly žádný holky, ale dva kluci!!! Ale adresa byla vážně správná….tak jsem jim vysvětlila co tam jako dělám – v deset večer, v cizím bytě, kterej ani neměl zavřený dveře…a tak vůbec…jeden byl Ital, druhej Španěl…naše počáteční komunikace byla velmi zajímavá…myslela jsem si, že Italové a Španělé uměj aspoň trošku anglicky, i když špatně, ale zjevně ne….neuměli ani slovo a Ital dokonce neuměl ani španělsky-prý je italština španělštině blízká, takže nemaj potřebu se to učit…pánové mi ukázali pokoj, který se v tom bytě má uvolnit..bohužel ale až od poloviny února, což se mi v tu chvíli zdálo docela pozdě..jak se ale později ukázalo, tak to je problém všech bytů, protože studenti, kteří jsou tady na zimní semestr, mají teď zkouškové období a odjíždějí až v půlce února nebo někteří dokonce až v březnu…jinak byt se mi líbil, až na ten neskutečnej bordel, co tam ty kluci měli, ale zas na druhou stranu – takovej ten klasickej „klučičí nepořádek“, se kterým se člověk asi může nějak smířit…pak mi ukázali ještě byt hned vedle, kde právě bydlely ty holky, které se mi ozvaly….ale ani jedna z nich tam v tu chvíli nebyla…knihovny jsou tady otevřený v době zkoušek až do 4 do rána, takže byly tam…ten byt a pokoj, ve kterém bych byla se mi líbil ještě víc než ten u kluků, ale bohužel měl být volný až od března a fakt nevím, kde bych ten měsíc jako byla…kluci sice říkali, že to se dá nějak vyřešit, ale zas myslím, že je jasný, že každý chce mít svůj pokoj  a svoje soukromí a takovýhle přežívání by asi nebylo nic extra…každopádně mě pánové ihned pozvali na večeři – jeden uvařil nějaký italský těstoviny a povídali si se mnou až do půlnoci, protože říkali, že to teda musí bejt těžký, když jsem tady úplně sama a nikoho tady neznám a tak…dali mi na sebe čísla, když jsem odcházela, a nabídli mi , že tam můžu kdykoli přijít na návštěvu nebo že můžeme někam společně jít….druhý den ráno – v pátek – jsem se po snídani vypravila do „oficina para estudiantes extranjeros“ – kancelář pro zahraniční studenty..tam jsem dostala nějaký prvotní informace, kam mám zajít, kde co je a tak podobně..taky jsem se tam zeptala na typ na ubytování..a v tom jsem měla obrovský štěstí…paní mi řekla, že má jeden byt, kde teď bydlí 3 Portugalky, které odjedou po zimním semestru a že ten samý typ dala včera dvěma Finkám, které taky hledají byt a že se na něj jdou ve 4 podívat, tak ať tam taky zajdu….do 4 jsem měla ještě moře času, tak jsem šla zatím na fakultu medicíny, abych s koordinátorem prodiskutovala můj studijní plán…nebyl tam přímo ten hlavní, ale jeho pomocník, který mi všechno „vysvětlil“…dávám to do uvozovek, protože si asi dokážete představit, že místní jazyk(galicijština), který se poněkud liší od klasický španělštiny, mi druhý den pobytu nebyl ještě tak úplně jasný…. Ja navíc rychlost , kterou ty lidi tady mluví bych nazvala „rychlosí blesku“J každopádně jsem teda něco pochopila, něco ne….ale to nejdůležitější jsem mu snad vysvětlila – chci tady mít pediatrii 4 týdny, internu 7 týdnů a zbylý čas oční…a chci mít jen praxi v nemocnici…pán byl s mou představou celkem spokojen..a dohodnul mi na příští středu schůzku s tím hlavním koordinátorem Erasmu, který mě má snad přímo přidělit k nějakým konkrétním doktorům…ale jestli to tak opravdu bude – těžko říct, co jsem rozuměla správně a co neJJJ Po tomhle setkání jsem se chvíli procházela po městě – zona vieja – prohlédla si místní katedrálu, která je základní dominantou celého města…a je opravdu obrovská a krásná…pak jsem se vydala zase do nové části města hledat další byty – na sloupech visely různé inzeráty, tak jsem zkusila na nějaké napsat sms jestli si můžu přijít byt prohlédnout, ale většinou mi nikdo neodpověděl, jinde, kde byla rovnou adresa a čas, kdy se můžeš přijít podívat jsem rovnou šla…ale to co jsem navštívila se mi nelíbilo hlavně proto, že tam nebyla možnost internetu a holky, co tam bydlely, mi nebyly ani trochu sympatický…pak jsem se vypravila na tu adresu co jsem dostala jako typ v té kanceláři pro cizince…hned dole u vchodu jsme se potkaly s těma Finkama a šly nahoru společně..Portugalky byly extrémně přátelský a všechno nám ukázaly…byt se nám všem třem líbil a my jsme se sobě navzájem taky líbily, takže jsme to hned vzalyJ problém je jen v tom, že byt se taky uvolní až v půlce února, ale holky byly tak hodný, že nám hned nabídly alternativní řešení…vyklidily jednu místnost, kterou užívají jako jídelnu, daly nám tam jakousi postel..a těch 14 dní tam nějak zvládneme společně v šesti….holky Finky jsou super – to jsem vážně měla štěstí – jmenují se Sarah(21) studuje muzikologii…a Riikka (22)  studuje chemii….od tý doby trávíme v podstatě všechen čas spolu…kromě chvil, kdy já si ještě odskočím na hotel, třeba jako teď…protože tady jsem až do pondělí….ale jinak po městě chodíme spolu, na jídlo, věci do bytu jako hrnce, příbory, talíře, věci do koupelny a vše ostatní jsme si koupily společně a dělíme to třema…což je fajn…a už teď se těšíme až budeme mít byt jen pro sebe, jak si to tam vyzdobíme a co si všechno pořídíme a tak…je super, že mezi sebou mluvíme jen španělsky..teda to co já předvádím oproti nim se nedá snad nazvat ani španělštinou, ale budiž..oni mluví super, protože Riikka dělala rok aupair v Seville a Sarah chodila do kurzů…a mluví obě fakt parádně…..v jakýkoli komunikaci v obchodech, restauracích a pod nemají jedinej problém….a mezi sebou si řekly, že už neřeknou ani slovo finsky, takže fakt paráda…a jsou takový hrozně slušný holky a opravdu sympatický, tak jsem moc ráda, že jsem na ně narazila a že budem bydlet spoluJ jinak jsem si normálně musela koupit zimní šálu  a čepici…čekala jsem, že tu bude o fous větší teplo než tu je….když není sluníčko, tak tu šíleně fouká a je opravdová kosa jak u nás…sice není pod nulou, ale ten vítr je víc než nepříjemnej!!! Jinak dnes s Portugalkama někam vyrážíme ven, abychom se seznámili s dalšíma studentama….když řekli poprvé, že máme sraz „a onze“ na Plaza Roja - myslela jsem, že blbě rozumím…dokonce jsem se podívala do slovníku jestli ještě ovládám základní číslovky…ano  - nespletla jsem se ani já, ani Portugalky..opravdu na tom náměstí máme sraz až o půlnoci..tady to tak prostě chodí………. JJJ

Jinak se omlouvám, že jsem vám první mail napsala takhle kolektivně – budu vám jinak psát spíš jednotlivě..ale určitě chápete, že ten začátek je trochu hektickej…J
všem vám posílám velikou španělskou pusu a spoustu pozdravů  vaše KJ

 
 
Tisk
Zpět
1201428 návštěvníků, 31 online Vytvořil: © 2004 - Jiří Pokorný, Redakční systém