Ústí nad Labem 11.3.2011
Miroslav Vlach
Mladý tanečník Rožánek je ústeckým Travoltou
Ústí nad Labem / Sportovní talent - Jako malý kluk se vrtěl u televize takovým způsobem, že si toho všimla nejen maminka. Vášní mladého tanečníka Jana Rožánka je hip hop.
„To není normální, on snad si ty pohyby sám vymýšlí,“ zaznělo při jeho standardním sólu v obýváku. V pěti letech začal své taneční kousky předvádět trenérovi v Ústí a ten rozhodl. „Je to učiněný Travolta, potřebuje prostor, nápady a soutěž.“
O kom je řeč? Jmenuje se Jan Rožánek, je mu 12 let a závodně tancuje hip hop v Domě dětí a mládeže ve skupině Dance Center Marverci. Jeho trenér a vedoucí skupiny Aleš Lerch nešetří chválou. „Ten kluk je talent od boha. Sám si navrhne kostým a připraví choreografii. Podobných tanečníků jsem za svou kariéru moc neviděl,“ říká.
Z Krásného Března dojíždí Rožánek pětkrát týdně do DDM, aby se připravil na závody. Momentálně vede taneční extraligu ve své kategorii a to jej opravňuje startovat na mezinárodních soutěžích.
Vidím, že máš pěknou sbírku medailí. Co pro tebe znamenají?
Každá medaile má pro mne velkou cenu. Fotbalista je slavný, když dá gól a mužstvo vyhraje. Já musím přesvědčit odbornou porotu, že to, co tančím, je příjemné na pohled a přesně koresponduje se zadáním hudby. I v tomto sportu je široká konkurence, hip hop je tanec mladých. Medailí a pohárů mám poměrně dost (29 medailí, z toho 14 zlatých – pozn. autora), ale rozhodující je vnitřní pocit a úsměv maminky. Skutečně tančím rád.
Českou republiku jsi dokonce reprezentoval na MS. Jaké to bylo?
Hlavně je to dost zavazující. Všichni chtějí vyhrát a rozhodují maličkosti. V roce 2009 jsem se nominoval na MS do Polska. Byly to nervy a nakonec třinácté místo ze 37 účastníků. V loňském roce jsem byl nominován na mistrovství Evropy do Holandska a obsadil jsem dvacáté místo ze sedmdesáti soutěžících.
Prozradíš laikům, jak vůbec probíhá vlastní soutěž?
Nejprve nastoupí všichni a devět porotců za jednu minutu hledá svého favorita. Hudbu nikdo nezná a musíte reagovat okamžitě. Potom se nastupuje po malých skupinách a nakonec opět všichni. Hodnotících kritérií je celá řada, přesně je zná jen trenér (smích), který v hledišti kolikrát trpí víc než já.